Kostel stavíme pro chválu Boha a bohoslužbu. Pro potřebu, kterou stvrzujeme naši nedokonalost, malou představivost a hmotný předpoklad usebrání. Jde o hledání směru. O hledání středu. O Krista ve středu pospolitosti, uvnitř našeho srdce.

Nejde nám o vytvoření kostela moderního nebo současného, nýbrž prostoru, který by zůstal chrámem i po odstranění kříže a bohoslužebných předmětů.

Chrám je místo věřícím vlastní. Nejde o anonymní prostor, ale o místo, které patří společenství a toto společenství jej proměňuje. Ať už jejich podílem na jeho stavbě nebo přístupností materiálů zanechat v sobě stopy (ručně hlazená hliněná omítka) nebo uzřít otisky jeho používání. Už ne kamenný chrám, ale společenství křesťanů. Církev je chrámem.

Navrhujeme prostor, který posiluje pospolitost a vybízí k aktivní účasti věřících (žádný věřící není mimo hostinu). Světelný kužel akcentuje střed (obětní stůl) a koncentruje účastníky liturgie na jediné důležité místo. Vše ostatní je potlačeno.

Pro chvíle usebrání slouží nejenom adorační kaple nebo oltář bl. Marie Restituty, ale celé podloubí oddělené výškově a sloupovím. Ambit zároveň umožňuje pohyb, aniž by byla rušena probíhající bohoslužba. Zároveň slouží k pobožnosti křížových cest, pro slavnostní procesí, ale také pro sledování bohoslužby nesmělými návštěvníky, kteří se ostýchají, nebo jimž se tato liturgie a postoj pospolitosti neshoduje s aktuální duševním rozpoložením.

Do ohniska míří všechny akcenty. Střed prozařuje světelný kužel ze střešního světlíku. Kristus je světlo. On je středem kostela, on je tím, pro koho se scházíme kolem jednoho stolu. Chrám se stává pokojem pro rodinu věřících. Jediný, kdo vyčnívá, je Kristus zastoupený osobou kněze.

Vytváříme srozumitelný prostor, mající čelo a hrany, ostatně, jak jsme na to ze svých domovů zvyklí. Vytváříme prosté, přesto vznešené místo každodenního duchovního života.

„Přirozenost člověka a podstata zjevení volají po smyslovosti, „protože jinak vzniká nebezpečí, „že se člověk ztratí v mystických stavech duše, chladných ideologiích nebo etických nárocích. To, že úbytek znamení a nedostatek smyslového dění vedou skutečně k verbalismu a moralizování, nejlépe ukazuje současný stav katolické bohoslužby“ (Richter, 2006:199, Baumgartner, Jakob).

Kříž je střed dvou protikladů, vede k soustředění na ohnisko.
Tělo chrámu, vyjádřené nejen materiálově (hlína - zemitost), ale i funkčním uspořádáním.
Pravda myšleno pravdivost materiálu, samozřejmost prostoru.
Chudoba, ne „lacinost" ale návrat k obnažení skutečnosti, jaká reálně je.

Ke vstupu do kostela věřící stoupá po dusaném hliněném náspu skrze růžovou zahradu ze 49 keřů bílých růží, které odkazují na rosarium, „zahradu růží“ a členění sedmibolestného růžence, při kterém rozjímala bl. Restituta. Vstupní stěna je celoprosklená. Denní dveře jsou z obou stran. Uprostřed čelních dveří, které lze při procesí odsunout je osazen kříž umístěný v kruhu (osvětlený večer), který má po obvodě dvanáct vinných listů.
Uvnitř v ose vstupu je umístěna kropenka a kaple Nejsvětější Svátosti, obklopená průsvitnou oponou kovového závěsu. Svatostánek tvoří skleněný válec se schránou s vnitřním závěsem se zlatem prošívaného šánžánu v modro-červené barvě. Po pravé straně se otvírá průhled k presbytáři.
Presbytář je zvýrazněn a oddělen soklem, na kterém je centrálně umístěn stůl Večeře Páně s kamennou mensou, po jeho pravé straně ambon a po levé křtitelnice. Kolem jsou ve 2/3 kruhu prstencově rozmístěny lavice. Orientace hlavní osy je přesně východní (oriens). Za oltářem je v 1/3 prstence místo pro scholu. Varhany (vzdáleně ovládané) se nachází ve východní stěně ambitu. Ambit tvoří 4x7 sloupů, kde každý druhý nese připomínku zastavení křížové cesty. Votivní oltář bl. Marie Restituty je situován v apsidě na ose severního transeptu centrálního kříže. Hlavní prostor vymezují čtyři čtvercové stěny, každá o 49-ti částech (Rosarium), které nesou bronzové kříže. Jediný, přesto výrazný, světelný zdroj je kruhový světlík ve vertikální ose prostoru. Lucerna světlíku sleduje pohybem dráhu slunce po obloze. Horizontální žaluzie jsou nastaveny v průběhu bohoslužby tak, aby usměrňovaly tok světla k oltáři. Pod světlíkem je zavěšen baldachýn z kovové tkaniny.
V celém prostoru kostela jsou celkem 3 výrazné světelné akcenty osvětlené vrchním světlem:

Presbytář s oltářem, svatostánek a oltář bl. Restiuty.
Servisní prostory se nacházejí na jižní straně s přístupem na terasu nad parkingem, který je umístěn mimo plochu kostela v návaznosti na stávající garáže.
Prostor pro rozšíření Duchovního centra a konventu je vyznačen v dokumentaci podlaží a odpovídá nosnému skeletu garáží.

Kostel je vybudován na hlubokých základových pasech. Stěny v přízemí jsou tvořeny pisé technikou z hlinité směsi (s pojivy: cement, vápno). Vrchní část centrálního halového prostoru se skládá z prefabrikovaných hliněných panelů, které jsou dotvářeny na povrchu ručně rodinami dárců těchto modulů. Obdobně jsou vyrobeny i veškeré obklady 49-ti sloupů. Nosné prvky tvoří prostorové kříže kotvené do skeletové ŽB konstrukce pláště. Kostel je základním způsobem izolován dle požadavku norem. Vnější fasádu tvoří bezúdržbový kovový plášť z atmofixového plechu.
Celý vnitřní objem kostela odpovídá poloviční potřebě na výměnu vzduchu za 1 hodinu při počtu cca 600 osob. To je základní předpoklad, který umožňuje přirozené větrání s přívodem předehřátého vzduchu zemním kolektorem pod kostelem a následným odvětráním podtlakovým sáním přes lucernu světlíku. Přiměřeně kvalitní vlhkostní a teplotní poměry a jejich regulaci zajišťují hliněné stěny v přízemí a masa hliněných panelů na stěnách haly.

Autoři
Vratislav Ansorge
Marek Topič